Podrobně o programu

Článek vložil Ondřej 14. 04. 2011, upravil Ondřej 29. 05. 2016  •   • 

Image#3811

Ještě před samotnou návštěvou u stáda od nás učitelé obdrží několik různě dlouhých a různě náročných verzí pohádky-legendy o spícím pastýři a dle svého zájmu a časových možností si s dětmi některou přečtou. Seznámení se s příběhem předem velmi doporučujeme, ale není podmínkou. V příběhu bývá zmínka o dané lokalitě, děti se dovědí něco z historie místa, kam půjdou za ovečkami, i další souvislosti, přicházejí na program motivované, lépe se soustředí na obsah a neobvyklou formu výuky.

Na místě samém pak v první teoretické části seznámíme děti s místem, zopakujeme si (formou rozhovoru), co se dověděly z přečtené legendy, vyprávíme, jak a proč se tu páslo po staletí, jak celá dnešní přírodní památka dříve vypadala a proč se pastva na vybraných místech po půl století obnovuje. Děti se obvykle hned ptají po spícím pasáčkovi, takže záhy po rozhovoru odcházíme se skupinou dětí na místo, odkud vidí ležící spící postavu, oblečenou ve starodávných šatech.

Druhá část programu patří do praktické zážitkové pedagogiky. Dětem by nešlo teoreticky vysvětlit, co mají dělat a jak se chovat, až vypustíme stádo z ohradníku na volnou plochu rezervace, jak mají dovést ovce ke spícímu pastýři. Proto si zahrají simulační hry na ovce a ovčácké psy a při tom zažijí a pochopí chování a myšlení stáda.

Třetí částí jsou botanické hry, soutěže s herbářem či puzzle. Tuto část však často vynecháváme z časových důvodů. Učitelé i žáci raději volí část programu, kde předvádíme dojení ovcí a koz, případně při delších akcích (LPT) i výrobu jednoduchého sýra.

Čtvrtou částí je vypuštění stáda. Bývá to pro děti velmi intenzivní zážitek se stádem ovcí a koz ve volné přírodě, při němž je zodpovědnost za stádo na žácích samotných a oni si to uvědomují a v naprosté většině intenzivně spolupracují. Tato část je zároveň náročná i pro vyučující a lektory, protože musejí současně zvládnout koordinovat jak lektorskou činnost s dětmi tak uhlídat stádo ovcí na volném prostranství a zcela určitě jim nesmí stádo (ani děti) utéci mimo pastviny.

Úkolem dětí je pak dohnat stádo ke spícímu pastýři, kde začíná část poslední - rozhovor s dávným pastevcem. Žáci si sami vyzkouší, kolik jich zvládne a chce pást ovce (udržet je na určeném místě) a kdo z nich chce raději hovořit s pastýřem, kterého probudili podle legendy po 300 letech. Většinou si vyzkouší oboje.

Rozhovor dětí s pastýřem, který žil před třemi sty lety, je vždy originální a předem neodhadnutelný. Vyžaduje velké herecké nadání lektora, jenž musí umět vtáhnout do diskuse děti širokého věkového rozpětí. Zajímavé bývá, že žáci se ani tolik neptají, jak se žilo dříve, ale naopak rády vysvětlují každodenní samozřejmosti dneška (v pojmech cca 17. století - elektřina jsou blesky v drátech, auta jezdí na špinavou vodu, která hoří a jsou kvůli ní války apod.). Přestože převážnou část rozhovoru vedou děti samy, odnášejí si postřehy, nad nimiž mohou dlouho přemýšlet.

Když zbyde čas, program zakončujeme ukázkou dojení ovcí a koz. Vybrané starší děti mají možnost si dojení krátce vyzkoušet, někdy stihneme ukázat i výrobu jednoduchého sýra.

Na program je možné ještě navázat ve škole - děti si z pastviny odnesou chomáčky nezpracované vlny ostříhané z našich oveček, kterou si pak mohou společně vyprat a něco z ní vyrobit (např. plstěnou kuličku v hodinách výtvarné výchovy, menší děti mohou společně namalovat velký obrázek louky s ovečkami a ovečkám nalepit kožíšky z pravé vlny).

Čtěte dále » Přínosy projektu